Dělávali jsme ho dřív i na kurzech vaření, a přesně si vybavuju, jak jednou někdo během jeho přípravy prohlásil: „Takže to je vlastně takový lečo…!“ A všichni jsme vyprskli smíchy, protože už to bylo druhý jídlo, co bylo na kurzu překřtěný – mrkvová polívka se sušenýma rajčatama byla totiž prej taková „lepší svíčková“. :D Byla to boží skupinka! :)) Tohle na vás fakt zbožňuju, že se kromě vaření neskutečně nasmějem!

No, a já se tehdy těšila, až to saganaki celý doděláme, zapečem, a pak utrousim: „Na lečo dobrý ale, ne? Co?“ Tušila jsem, že se budou do jednoho zase volizovat až za ušima! A měla jsem naštěstí pravdu. Všichni se totiž shodli na tom, že takhle dobrý „lečo“ ještě v životě nejedli! :) A tak si myslím, že by tu tenhle recept neměl chybět.

Kromě toho se mi nedávno na jinej kurz vaření přihlásila Lenka Šíchová z rodinný farmy Bon Lait, která se specializuje na chov čistokrevných sánských koz, což je plemeno, který je vyšlechtěný ve Francii a vyniká tím, že minimálně zapáchá typicky kozím aroma. No, a Lenka mi jako překvápko přivezla ochutnávku v podobě několika druhů jogurtů a sýrů ve slaným nálevu, který jsou dneska už k dostání i v Albertu a Globusu, a taky v Bille. Tak se vám to bude dobře shánět, protože proč vám to hlavně píšu! Ty kozí výrobky jsou boží! A ten slanej kozí sýr v nálevu je v tomhle receptu ještě o kus lepší než Feta!

Myslím, že je to tím, že je ta omáčka díky pálivým paprikám pikantní a díky bylinkám odlehčená a ten sýr je parádně krémovej a chutnej. Takže když mě Lenka požádala o recept s tímhle jejich sýrem, karta padla na Garides saganaki, protože sem to padne jako ulitý!

Jak na Garides saganaki

Garides jsou řecky krevety a saganaki je kromě defakto“ řeckýho smažáku“ – nejlepší je ze sýra Graviera naloženým v Ouzu [uzo] – hlavně taková malá litinová pánvička, kterou jsem si nevím proč vlastně ještě nikdy z Řecka nepřivezla. Příště to napravím! Nicméně proto, že dělám tyhle „krevety v leču“ v normální pánvi, říkám týhle verzi Garides bez saganaki.

Tradičně se krevetový saganaki dělá taky s Ouzem, což je asi nejznámější anýzová pálenka na světě, a taky národní řeckej nápoj. Ale protože ne všichni milujou Hašlerky, dobrý suchý víno je u nás snadno dostupný a je to s ním skvělý, dělám tenhle recept s bílým vínem.

Jednou jsem jedla garides saganaki i s Retsinou. To je zas řecký bílý víno, který obsahuje borovicovou pryskyřici, a tak má taky specifický aroma. A to vzniklo vlastně docela náhodou během utěsňování lahví s vínem. Aby do nich neproniknul vzduch, olepily se hrdla navíc pryskyřicí, která se pak trochu uvolnila i do vína. Je to zajímavá chuť a vůně, já to mám ráda, ale zase to nemusí sedět každýmu. A tak tyhle varianty a hry s alkoholem nechám na vás.

Bylinky můžete použít podle nálady a dostupnosti, ale určitě byste neměli vynechat sušený oregáno, který najdete snad v každým řeckým jídle. Já pak ráda přidávám čerstvou mátu a hladkolistou petrželku, ale můžete klidně sáhnout i po koriandru a šmrncnout to lehce do Asie. :) Ta pikantní chuť paprik s tím funguje taky moc pěkně.

Pokud by vás zajímalo víc informací o krevetách, může se vám hodit můj starší článek: Krevety – garnáti, garnely, gambery, scampi? A fotonávod, jak je nejlíp očistit a oloupat.

A důležitá informace na závěr! :) Nejlepší jsou Garides bez saganaki s čerstvě upečenou rozmarýnovou fokáčou z kvasu s černýma pečenýma olivama. Recept na ní najdete taky tuhle v odkazu.

Recept vznikl ve spolupráci se značkou Bon Lait.